Česká fotografka Gábina Fárová nafotila dokument jedinečné návštěvy Helmuta Newtona v Praze. Také díky tomu dnes může Museum Kampa představit jeho výstavu opět jiným úhlem pohledu na jeho dílo i osobnost. O této návštěvě v roce 1988 jsme si s Gabinou Fárovou povídali během vernisáže.
V roce 88 jste týden pomáhala Helmutu Newtonovi v Praze. Co jste si řekla, že se setkáte s takovou legendou? Věděla jste vůbec kdo to je?
Helmut Newton byl v té době už veliká hvězda, takže já jsem se na něj těšila, protože pro mě to bylo setkání s legendou.
Ono vůbec v roce 88 to muselo být mimořádné dostat se k takové světové hvězdě.
Myslím že to bylo oboustranně zajímavé setkání, on sám do té doby za železnou oponou nebyl, takže pro něj to byla taková kulturní degustace-objevování země s komunistickým režimem. Dost se obával, co ho tady čeká. Takže oboustranný šok i milé překvapení. Dva roky předním tady už byla jedna veliká hvězda fotografie Irving Penn fotografický svět mnohem mnohem užší než dnesk a všichni se navzájem znali a svoji tvorbu také, na Kampě jsou zastoupeni v expozici oba.
A z čeho byl mile překvapený a z čeho v šoku?
Tak určitě jeho tvorba, tedy akty, nebyla úplně tady tehdy obvyklá, z toho měl strach. Je původem Němec, takže mu tu spousty věcí byla blízká. Šokem bylo možná vybavení a podmínky.
Jak to ovlivnilo Vás?
Jeho tvorbu jsem už znala samozřejmě z předešlé doby a jeho pobyt byl pro mě poznáním nové osobnosti. Newton byl velmi pracovitý a jeho tvorba mu byla vším. Takže to byla především profesionální inspirace.
Od kurátorky výstavy Helmuta Newtona jsme se dozvěděli, že Vaší doménou není dokumentární fotka. Od té doby jste se již zabývala jen svou tvorbou a nikdy se k dokumentu nevrátila?
Vytudovala jsem grafickou školu a dostala nedoporučení ke studiu na vysoké škole, tak jsem si musela zlepšit svůj profil v Družstvu fotografia a tam jsem se ubezpečila, že reportáž nechci dělat. Na FAMU jsem se dostala, a studia ve čtvrtém ročníku opustila. Abych se mohla věnovat volné tvorbě. Připravím si téma, co mne zajímá, a dělám na něm, dva roky někdy i více. Vlastně čas není důležitý, ale to, aby to v té fotce bylo.
Co říkáte na dnešní dobu, kdy si každý koupí digitál a je fotograf?
Já myslím, že jsou výjimky i v dnešním světě. Musíme být jen více pozorní. Já jsem měla vlastně jeden film na 12 okýnek, a tak jsem si hodně dlouho rozmýšlela, jak bude vypadat kompozice a když máte prostě možnost složit jeden obrázek ze 150 až 2000 fotografií, tak není problém poskládat dokonalou fotku. Ale to uvnitř, duši fotky, poskládat nelze. To je to.
Co je podle Vás ve fotkách Helmuta Newtona tak výjmečného?
Pro mě je to sexuální náboj, který dnes již bereme samozřejmě, ale tenkrát, když tvořil a fotil akt, tak to bylo tabu. Dnes můžeme fotit všechno a to znamená, že nás už nic nešokuje, nepřekvapí a myslím, že nás za chvíli ani fotka zajímat nebude.
Výstavu Helmuta Newtona in Dialogue. Móda a fikce, můžete vidět v Museu Kampa až do 28.10.2019.