Věra Terzijská je známou odbornicí na úpravy zevnějšku. I malý zákrok dokáže zvednout ženám sebevědomí tak, že jim navždy změní život. Povídali jsme si o historii i budoucnosti pohledu na vzhled i o tom, jaké novinky čekají klienty v tomto stále populárnějším odvětví moderní medicíny.
Svoji ordinaci jste založila už v roce 1994. Když to porovnáte – jak se dnes liší přání klientů od těch před 25 lety?
Ani se mi nechce věřit, že jsem s estetickou dermatologií začínala už před čtvrtstoletím. Přání se liší velmi. Před 20 lety jsme už sice aplikovali botulotoxin, ale tehdy jsme ještě nedělali výplně s kyselinou hyaluronovou, to až za dva roky. Tehdy jsme se spíše zaměřovali na odstranění degenerativních projevů, dělali jsme chemické peelingy, odstraňovali jsme různá mateřská znaménka. Ale abychom dělali korektivní dermatologii na takové úrovni jako dnes, to opravdu nebylo. Lidé to v naší zemi ani neznali. Teď nás mnohem více obklopují média, sociální sítě a tam ženy vidí, co všechno se dá na těle změnit. Dneska dokážu udělat ze šedesátileté dámy padesátiletou a z padesátileté čtyřicetiletou. Musím ale na ní pár měsíců pracovat a je to opravdu intenzivní práce. Nepoužiji jen jednu metodu, ale je to kombinace hned několika zákroků. Zaměřuji se na antiaging, na hloubkovou hydrataci, skinbooster, provádím povrchovou hydrataci do hloubky 1,4 až 2,2 milimetrů, vedle toho doplňuji úzké rty. Na naší klinice si umíme poradit i s tím, když někomu poklesává obličej. Vytahujeme ho speciálními liftujícími nitěmi a používáme tu nejlepší značku na světě, kterou je Aptos. Zkrátka to, co klientce poklesává, pomalu zvedáme nahoru.
V 90. letech jste tedy přišla s něčím úplně novým. Zkoušela jste nové metody i sama na sobě?
Samozřejmě. Pamatuji si to, jako by to bylo dnes. Sešly jsme se s kolegyněmi v mé ordinaci na Praze 6 a někdo tam přinesl botulotoxin. Do té doby se u nás ještě nikde neaplikoval. Tak jsme si ho vzájemně napíchaly a čekaly jsme, co to udělá. Šly jsme do něčeho zcela neznámého. Věděly jsme, jaký ten efekt má být, ale netušily jsme, jak to dopadne.
Bála jste se?
Ani ne. Prvním místem, kde jsem to na sobě zkusila, byly vrásky mezi obočím. Povedlo se to, tudíž jsem byla mile překvapena.
Kam až sahají kořeny Vaší volby být estetickým dermatologem?
Vždy jsem chtěla dělat obor, kde by za mnou byly výsledky, na které se, laicky řečeno, mohu podívat. Rozhodovala jsem se mezi očním lékařstvím, ORL a kožním. Nakonec to vyhrála kůže, protože tam se mi líbila i ta část kosmetická. Začínala jsem v Nemocnici Na Bulovce a měla jsem velké štěstí. Ještě než jsem si udělala atestaci, tak už mě pustili na operační sál a mohla jsem dělat drobné operační výkony. Zjistila jsem, že mě ten obor malé kožní chirurgie baví a chci v něm dál pokračovat.
Co dnes patří k nejžádanějším zákrokům?
Na své klinice nejvíc aplikuji botulotoxin, na ten chodí ženy opakovaně. Dále používám kyselinu hyaluronovou formou výplní nebo mezoterapie, plasmu a aptosové liftující nitě. To jsou zákroky, které ženy střední generace nejvíc žádají. Často také používám různé druhy laserů na odstranění drobných cév a degenerativních projevů na obličeji nebo na těle. Rovněž poskytujeme oblíbené pleťové terapie jakožto nejúčinnější prevenci stárnutí. Pleťové terapie bych velmi ráda ještě více rozvinula.
Které místo na těle je pro estetického dermatologa nejvíc problematické?
Z mé zkušenosti je to krk. Když chci vědět přesný věk ženy, tak se podívám právě na krk. Je tam hodně tenká kůže a nemohou tam nastat žádné velké posuny jako třeba u obličeje, se kterým se dá pracovat velmi dobře. Obličej vyplnit umíme, ale krk výrazněji vyplnit nelze. Já ho mohu určitými technikami lehce omladit, aby vypadal přirozeně a nebyly na něm žádné hrbolky. Ten samý problém je s dekoltem, kde je kůže také tenčí a hůře se regeneruje.
Jaké jsou nejnovější trendy v estetické dermatologii?
Technika v estetické medicíně se stále zdokonaluje. V poslední době mě nadchly přístroje, které umí velmi dobře upravovat problematické partie, jako je například podbradek. Odsaje se pomocí tenoulinkého drátku a efekt je moc pěkný. Ženy navíc ani nemusí nosit žádnou kompresní čepičku. Na klinice tyto přístroje zatím nemáme, ale budu je zkoušet. Pak se mi líbí i nové přístroje na celulitidu. Nejsou invazivní, tedy neodsávají tuk, ale celulitidu upravují a ovlivňují lymfu. V tomto směru medicína také výrazně pokročila.
V Latinské Americe jsou hitem implantáty do hýždí. Zaznamenala jste takový požadavek i u nás?
Naše ženy se snaží, aby měly zadečky co nejmenší, v jiných zemích je zase chtějí zvětšit. To je dané kulturou národa. V Latinské Americe jsou populární kulaté pevné zadky, a kdo ho nemá, nechá si ho vycpat implantátem. U nás se s takovými požadavky setkávám jen ojediněle.
Jeden čas byl hodně populární lipotransfer neboli přenos vlastního tuku například do prsou, hýždí nebo obličeje. Stále se to ještě dělá?
Ano, tento výkon se dělá, ale řekla bych, že trochu ztrácí na popularitě. Přenáší se při něm vlastní materiál klienta, může být třeba obohacený o kmenové buňky. Materiál však nevydrží příliš dlouho, přibližně stejně dlouho jako výplňové materiály.
Čím si ten úbytek popularity vysvětlujete?
Když chce například žena vlastním tukem zvětšit prsa, tak tímto způsobem příliš zvětšit nejdou. Maximálně třeba o jedno číslo, ale za čas se část tuku vstřebává a zvětšení prsou nevydrží tak dlouho. Zatímco když se rozhodnete pro implantáty, máte je v podstatě na celý život.
Existuje diagnóza dysmorfofobie, což je chorobný strach z vlastní ošklivosti. Pacienti, kteří tímto trpí, vyžadují opakované chirurgické zákroky, ale nikdy nejsou spokojeni. Jak s takovými pacienty komunikujete?
Bohužel, jsou tací, kteří na sobě chtějí neustále něco zlepšovat, a dojde to tak daleko, že si přestávají být podobní. Začínají pak vypadat jako postavičky z komiksu. Mají přepíchané rty, zešikmené oči, obrovské tváře. Vidět to můžeme hlavně na různých světových celebritách. Myslím, že to souvisí s psychickými problémy. Ti lidé věří, že čím větší budou mít poprsí nebo rty, tím budou hezčí. Přitom se v podstatě zohyzďují. Já si zakládám na tom, že výsledky mé práce působí přirozeně. Nechci ženy měnit, ale vylepšovat, aby se ony samy cítily dobře.
Jak řešíte, když k Vám do ordinace přijde taková klientka?
V tu chvíli se měníte v psychologa a snažíte se jí ten výkon rozmluvit. Ale ono se vám to někdy vrátí jako bumerang. Měla jsem tu mladou klientku, která měla krásné velké rty a chtěla je mít ještě větší. Snažila jsem se ji přesvědčit, ať to nedělá, že by to vypadalo nepřirozeně. Podařilo se mi to a za hodinu mi volal její přítel, který mi do telefonu vynadal, že jsem jí odmítla a že tedy půjdou na jinou kliniku. Řekla jsem jen ano, běžte na jinou kliniku. Takže abych to shrnula – jsou výkony, které prostě odmítám udělat. Vysvětlím klientce, že se pod něco takového nemohu podepsat. Musíte se naučit i odmítat, protože jinak byste degradovala svoji práci a svoje přesvědčení. Někdy i navrhnu, že uděláme něco jiného, co bude mnohem prospěšnější než původní požadavek.
Dříve se hodně lidí dívalo na plastické operace tzv. skrze prsty. Jak je to dnes?
Domnívám se, že tak už se na ně dnes nenahlíží. On to byl takový přežitek – žena si nechala udělat prsa, tajila to a nechtěla to říct ani rodině a pomalu ani manželovi. Znám ženy, které si nechávají dělat výkon, když je manžel na pracovní cestě. Ale spíše pozoruji, že dnes už se za tyto zákroky nikdo nestydí. Naopak si to mezi sebou kamarádky řeknou a předávají si zkušenosti. Dnes se úprava zevnějšku bere jako běžný zákrok, který si ženy mohou dopřát, a pomůže jim to zbavit se komplexů nebo pocitů méněcennosti.
Jak si myslíte, že se bude estetická dermatologie dál vyvíjet do budoucna? Kam se dostaneme třeba za 20 let?
Podle mě nastane doba, kdy se bude určovat stav kůže z našeho organismu. Vezmeme vzorek, třeba za uchem, o průměru dva milimetry, pošleme ho na rozbor a zjistíme, co kůži chybí. A podle toho namícháme, například v nanotechnologii, speciální krémy a séra přímo na míru. Říká se tomu personifikovaná kosmetika a myslím si, že se s ní setkáme v blízké budoucnosti. Samozřejmě, velké kosmetické firmy budou dál chrlit výrobky na omlazení, ale toto je z mého pohledu budoucnost estetické dermatologie. Co se týče plastických operací, tak tam se podle mě začnou využívat kmenové buňky, protože mají schopnost regenerovat poškozené buňky. Díky kmenovým buňkám budeme umět mnohem výrazněji omladit kůži. Ale zatím věda ještě nepokročila tak daleko, aby se toto běžně používalo. Ve výzkumu kmenových buněk je na tom nejlépe Jižní Korea. Řekla bych, že Evropa trochu zaostává.
Přijde podle Vás někdy trend návratu k absolutní přirozenosti? Že ženy přestanou vyhledávat pomoc plastických chirurgů a estetických dermatologů a nechají vše jen na přírodě?
To se podle mě nestane. Trend být krásná je po staletí populární. I když musím zdůraznit, že být krásná nemusí znamenat být šťastná. Je to všechno o psychice. Když jsou ženy nespokojené, začnou na sobě pracovat. Chodí ke mně klientky, které jsou v rozvodovém stání, myslí si totiž, že když budou hubenější, tak budou krásnější a muž se jim vrátí. Tak to ale nefunguje. Ale tím, že na sobě začnou pracovat, podstoupí různé procedury, cvičí, hubnou, tak jim to pomůže psychicky. A taková žena si pak často najde nového přítele a začne úplně nový život.
