Francouzský spisovatel a scénárista Mikaël Ollivier navštívil Prahu v rámci slavnostní premiéry filmu Život k sežrání, kde jsme měli tu možnost udělat s panem spisovatelem rozhovor. Tento film, režírovaný Kristinou Dufkovou, je adaptací jeho stejnojmenné úspěšné knižní předlohy, kterou můžeme nazvat bestsellerem. Film si získává pozornost dokonce i na mezinárodní scéně, kde byl nominován na prestižní festival animovaného filmu a neobešel se bez ocenění. Je skvělé vidět, jak se literární úspěch přenáší do filmové podoby a oslovuje široké publikum.
Text: Denisa Jansová
Vaše kniha „Život k sežrání“ (or. „La vie en grose“) je velmi oblíbená a dala by se nazvat dokonce bestsellerem. Chtěla bych se Vás zeptat, co se stalo inspirací pro sepsání této knihy? Hrály v tom roli i Vaše zkušenosti?
Kniha je inspirovaná mým životem, mým dospívajícím se já, když mi bylo 15 let. Byl jsem opravdu tlustý, vážil jsem poněkud více než moji vrstevníci. Zamiloval jsem se a snažil se zhubnout, ale nebylo to vůbec snadné. O 15 let později jsem se stal spisovatelem a kniha „La vie en grose“ je mojí druhou knihou. V knize mluvím o tom, jak je těžké, když dospíváte a jste něčím jiní. U mě to byla právě váha, čím jsem se odlišoval od ostatních. Napsal jsem tedy knihu o teenagerovi, který má problém s váhou, což není jednoduché, protože jde o intimní problém. Kniha je celkově o tom, jak být milován i přes to, že jste odlišní a moc nezapadáte mezi ostatní.
Co říkáte celkovému zpracování filmu? Jste s ním spokojený? Je něco, co byste ve filmu udělal jinak?
Film se mi velmi líbí, mám ho opravdu rád. Je to film Kristiny, ne můj, takže kdybych tento film dělal já, je jasné, že by byl úplně jiný, protože každý k tomu přistupuje svým způsobem a s vlastními nápady. Filmové zpracování Kristiny je celkově skvělé, je v něm hodně muziky a vize mé knihy zůstala zachována, takže jsem ve filmu našel sám sebe.
Film se zdá být zatím úspěšný. Byl nominován na cenu do soutěže mezinárodního festivalu animovaného filmu ve francouzském Annency (or. Festival international du film d’animation d’Annecy) a dokonce získal cenu poroty Contrechamp (or. le Prix du jury Contrechamp). Jak toto ocenění vnímáte?
V Annency jsem byl s celým týmem osobně a jsem skutečně šťastný, jaký úspěch to filmu přineslo. Myslím, že film si tuto cenu opravdu zaslouží, protože je vtipný, poetický a celkově krásný. Doufám, že po této ceně přijdou ještě další. Moc bych to Kristině a celému týmu přál. To, že jsem mohl v Annency být, bylo pro mě velkým potěšením.
U Vás je celkově známé, že se zaměřujete spíše na tvorbu pro mládež. Na kontě máte 22 románů pro děti a dospívající. Tématem je především dospívání, přátelství a rodinné vztahy. Co chcete pomocí svých knih čtenářům vzkázat a co bylo tím impulsem, že začnete psát právě pro děti a mládež?
Když mi bylo 25 let, chtěl jsem být spisovatelem. Napsal jsem svůj první román, který ale zatím nebyl pro děti a mladistvé. Poté jsem potkal editora, který se ve Francii zaměřuje právě na tvorbu pro děti a mladistvé. Protože mám rád jeho vizi literatury, tak jsem zkusil napsat svůj první román pro čtenáře této věkové kategorie a byl úspěšný. Moc jsem si oblíbil tvořit z pohledu mladistvých. Tím se vracím i do mých mladých let, kdy mi bylo 10 nebo 15 let. Z té doby si vše dobře pamatuji. Dle mého názoru je literatura pro děti a mladistvé velmi volnou literaturou, protože čtenáři v tomto věku chtějí číst hlavně poutavé příběhy a o nějakou složitou literaturu se zatím nezajímají. Snažím se proto psát dobré inspirativní příběhy s kvalitními postavami, do kterých musí spisovatel vložit svoje srdce, což je jeho prací a základem pro tento druh literatury. A to je důvodem, proč jsem si psaní pro děti a mladistvé tak oblíbil a preferuji psát především pro ně, ovšem píšu i pro ostatní věkové kategorie.
Kdybyste mohl něco vzkázat svému dospívajícímu já, co by to bylo?
Mému dospívajícímu já bych vzkázal: „Čel tváří v tvář, protože život je plný překvapení, někdy velmi dobrých překvapení, takže ještě jednou čel tváří v tvář“.
Je nějaké dílo z Vaší tvorby, které považujete za svůj největší úspěch a proč právě to?
Myslím, že je to pro mě právě kniha „Život k sežrání“ (or. La vie en grose). Není sice mým největším úspěchem, ale je to kniha, která vás prostě chytne. Mám ještě další oblíbenou knihu pro mladistvé, která se jmenuje „Fréres de sang“ („Pokrevní bratři“). Ale kniha „Život k sežrání“ má pro mě a řekl bych i mé čtenáře největší cenu. Vložil jsem do ní kus sebe a věřím, že dokáže být velmi inspirativní.
Četla jsem o Vás, že píšete proto, že Vám pouze jeden život nestačí. Je to pravda? Znamená to, že naplno rád prožíváte životy svých hrdinů společně s nimi?
Ano, je to pravda. Když píšu, tak velmi prožívám všechny emoce mých postav. Proto si myslím, že s mými knihami a filmy, které píšu, opravdu žiju hodně životů. To je na tom fantastické, mám velké štěstí. Takže opravdu pouze jeden život mi nestačí.
Co je pro Vás smyslem života, dalo by se říct, že je to právě psaní?
To je velmi těžká otázka. Psaní hraje v mém životě významnou roli a je to kus mého života, ale není to jenom o tom. Jde především o vnímání světa kolem nás a prožívání emocí spojené s tím, co vidíme a zažíváme. Psaní je výsledkem mého pohledu na život, který dokáže být velmi fascinující. Mými knihami se tedy snažím zachytit momenty ze života a uchovat je jako vzpomínku, protože život plyne skutečně rychle. Díky psaní můžete prožít daný moment znovu.
Je něco, co naopak na psaní knih rád nemáte?
Ano, psaní je někdy těžké a celý proces dokáže být hodně zdlouhavý. Takže více si užívám konečný výsledek napsané knihy než celý proces psaní. Psát každý den není vůbec jednoduché, můžete cítit pochybnosti i selhávání. Ale když dopíšete celou knihu, je to fantastický pocit a úspěch.
Studoval jste filmovou školu a chvíli pracoval i jako filmový producent. Proč jste od toho upustil a přešel právě k psaní? Plánujete se k tomu zase někdy vrátit?
To je život, takto přesně funguje, něco končí a něco nového začíná. V životě se vše vyvíjí různě, potkal jsem editora, jak jsem již zmiňoval, zkusil jsem psát a mělo to úspěch, tak jsem pokračoval. Nikdy ale nepopřu svoji vášeň pro film a kino, takže jsem se stal i scénáristou. Ve svém životě mám dvě vášně, knihy a filmy, které jsou rovnocennými částmi mého života. Filmy miluji, píšu filmy pro francouzskou televizi i kino, je to součást mé práce. Nyní se snažím být i režisérem, minulý měsíc jsem dokonce režíroval svůj první krátký film, který se jmenuje „Na druhém konci ulice“ (or. „L’autre côté de la rue“). Bylo to pro mě velkou událostí, protože to byl můj sen, když mi bylo 15 let. Když jsem ještě chodil do školy, tak jsem nerad četl. Ale věděl jsem, že všichni režiséři, které jsem obdivoval, hodně čtou a někdy i filmy, které jsem miloval, byly právě adaptací knihy. V 18 nebo 19 letech jsem tedy začal číst a pochopil jsem, že to, co miluji, jsou příběhy z knih nebo filmů. Náplní mého života se stalo vytváření příběhů do knih nebo filmů.
Je nějaké místo, kde nejraději trávíte čas, abyste si odpočinul od psaní, načerpal novou energii a inspiraci?
Ano, mám dokonce dvě taková místa. Ve Francii žiju v Bretani a mám moc rád moře, které je právě jedním z těch míst, kde si nejlépe odpočinu. U moře jsem neskutečně šťastný. Mám to štěstí, že hned z mé kanceláře mám výhled přímo na něj. Druhým místem je právě kino.
Foto: MIA Production