V rámci představení nové kampaně značky Persil „Vždy dokážete to nejlepší!“ na pražské Slavii jsme měli tu možnost udělat rozhovor s jednou ze čtyř ambasadorek, výbornou brankářkou Barborou Votíkovou. Značka si klade za cíl podpořit mladé fotbalistky v Česku a na Slovensku, a to nejen finančně ale i pomocí motivace. Barbora Votíková a další tři velmi úspěšné fotbalistky jsou tváří kampaně a mají mladým dívkám ukázat, že dostat se v ženském fotbale hodně vysoko není nemožné a rozhodně to stojí za to.
Text: Denisa Jansová
Co pro Vás znamená být ambasadorkou kampaně značky Persil?
Jsme na úplném začátku ambasadorství, takže zatím nedokážu říct, co to pro mě bude vše obnášet. Ale jsem neskutečně ráda, že tímto mohu motivovat mladé dívky k jejich fotbalovém snu. To se právě snažím dělat i průběžně na sociálních sítích, například videi na mém YouTube kanálu.
Jak jste se k fotbalu poprvé dostala a co Vás na něm nejvíce baví?
K fotbalu jsem se dostala už jako malé dítě. Vždy jsem byla spíše klučičí typ, takže už ve školce jsem spolu s kluky hrála fotbal. K fotbalu mě vedl především můj děda, který sám fotbal dříve hrál. Hodně se mi v něm věnoval, hráli jsme spolu na dvorku a bylo to skvělé. Postupně jsem zkusila i trénink v klučičím týmu, a to vše odstartovalo. Poté jsem už přešla do Plzně do dívčího týmu a od té doby jsem rostla a rostla. Na fotbalu mě nejvíce baví ty emoce, zážitky, disciplína, tvrdá práce, úspěchy a neúspěchy. Také tým pro mě hraje velkou roli, máte pocit, že někam patříte.
Jaké hodnoty byste u sebe jako u fotbalistky (brankářky) vyzdvihla?
Cílevědomost, pracovitost, oddanost a vytrvalost. Tyto si myslím, že jsou moje nejsilnější.
Máte nějaký rituál, který aplikujete před každým zápasem, abyste se co nejlépe mentálně připravila?
Já rituály už tolik nemám, dříve jsem jich měla více. Ale před zápasem mám ráda takovou svoji pohodu a klid. Za rituál by se snad dalo považovat, že si v den zápasu vařím těstoviny nebo palačinky. A když vcházím na hřiště, vždy se snažím vkročit pravou nohou.
A s týmem?
S týmem máme různé svoje rituály. Například před zápasem máme nástup, jdeme dokola a zařveme svůj pokřik. Když už vcházíme na hřiště, tak jdeme znovu dokola a znovu zařveme, ale to už finální pokřik.
Jste brankářka, což je post, kde je každá chyba hodně vidět. Necítíte se někdy pod větším tlakem než ostatní hráčky v týmu, a jak se s tím případně vyrovnáváte?
Nevím, pod jakým tlakem se cítí holky, ale tlak je tam vždy, a to na každém postu. Samozřejmě je to velká zodpovědnost tam vzadu a gólmani to mají takové specifické. Každá chyba je vidět a často je z toho právě gól. Ale ty chyby tam vždy budou a člověk je bude dělat. Jde spíš o to, jak se s nimi vypořádáme a jak na ně zareagujeme. S tlakem se snažíme pracovat celý život a potom už to bereme jako nedílnou součást toho všeho.
Co Vám spolehlivě pomáhá zbavit se stresu?
Vyloženě jeden spolehlivý trik nemám. Je to spíše spousta let a zkušeností tím fotbalem žít. Jde zkrátka o průběžnou práci.
Máte za sebou úspěšnou kariéru, a to i v zahraničí, například ve francouzské lize Paris Saint-Germain (PSG) a v nejvyšší anglické soutěži Super League v dresu Tottenhamu. Před nějakou dobou jste se po třech letech vrátila zpět do domácího klubu Slavie. Jaké to pro Vás je být zpátky doma?
Ano, přišla jsem minulé léto, takže už to nějaká doba je, ale bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohla udělat. Potřebovala jsem domů jak po osobní stránce, tak po té fotbalové. Jsem ráda, že tady mám důvěru, a i spoustu příležitostí v odehraných zápasech. Je skvělé být zase doma.
Co Vás motivuje pokračovat dál, když se zrovna nedaří, nebo čelíte zranění?
Je to určitě můj dlouhodobý cíl. Vím, co chci, a to mě motivuje.
Řídíte se nějakým mottem, které Vás vždy nakopne?
Nemám vyloženě jedno takové motto. Mám hodně mott a záleží na situaci.
Jak nejraději trávíte čas mimo fotbal?
Je toho spousta. Ráda si zajdu do kina, přečtu si knihu, sleduju seriály, také hraju golf nebo jdu do posilovny. Miluju dobré jídlo, takže to u toho nesmí chybět.
Nakonec se zeptám, co byste poradila ostatním mladým fotbalistkám, které také touží po angažmá v zahraničí?
Nejdůležitější je vědět, za čím si jdeme a připravit se na to, že to bude stát hodně práce a úsilí. Pro mě osobně to bylo úplně nepředstavitelné, že se dostanu takhle daleko. Ale když na sobě pracujeme každý den, tak se nám to jednou vrátí. Takže abych to shrnula, makat na sobě každý den, mít jasný cíl a hlavně tomu věřit.
foto: archiv Persil