Na stadionu Přátelství jsme na rozhovor odchytli elitního kanadského sprintera, Malachiho Murraye, který tu zrovna trénoval. V Praze byl v rámci prestižního mezinárodního atletického meetingu, Memoriálu Josefa Odložila, který se konal 2. 6. na pražském stadionu Na Julisce a koná se každoročně již od roku 1994 na počest tragicky zesnulého Josefa Odložila, který byl naším výborným běžcem. Malachi tu obsadil šesté místo mezi nabitou konkurencí světové elity. V Praze byl vůbec poprvé, tak se rozhodl zůstat tu ještě pár dní po závodech. Tento kanadský specialista na 100 m má za sebou již mnoho úspěchů, dostal se dokonce na Mistrovství světa a Olympijské hry. Jak se mu v Praze líbilo, jak vypadá jeho příprava a mnoho dalšího se dozvíte v našem rozhovoru.
Text: Denisa Jansová
Na Memoriálu Josefa Odložila jste běžel závod na 100 m. Jak jste spokojený s výsledkem?
Umístil jsem se nakonec na šestém místě. Nejsem úplné spokojený, chtěl jsem lepší čas, než je 10,40 s, věřím, že jsem na to měl. Ale je to teprve můj druhý závod sezony a musíme brát v potaz i okolní podmínky. Byl trochu vítr a chvílemi i pršelo, takže na to všechno je to dobrý výkon a něco, na čem mohu dále stavět.
Už jste někdy na tomto memoriálu závodil?
Letos jsem tu závodil úplně poprvé a je to i moje první návštěva Prahy. Moc se mi tu líbí, je to krásné město. Všichni jsou navíc moc milí a i dráha byla skvělá.
Líbí se Vám i tento stadion?
Ano, je moc super. Je tu k dispozici všechno, co atlet potřebuje – bloky, překážky… Dnes je i ideální počasí a ze stadionu je nádherný výhled na město, víc si snad přát nemohu.
Jaké máte cíle na tuto sezonu?
Tuto sezonu bych chtěl zase o něco snížit můj aktuální osobní rekord, což je 10,01 s. Prolomit hranici 10 s a dostat se na čas, který začíná 9 s, by bylo skvělé. Cílem je také být nejlepším sprinterem v Kanadě a vyhrát titul mistra Kanady. Chtěl bych samozřejmě co nejvíce reprezentovat Kanadu na těch nejvyšších soutěžích. Už jsem toho s národním týmem zažil hodně. Byl jsem na Mistrovství světa v Oregonu v roce 2022, na hrách Commonwealthu v Birminghamu, na halovém Mistrovství světa v Glasgow v roce 2024 a na letošním halovém Mistrovství světa v Nanjing. Nominoval jsem se i na Olympijské hry v Paříži do štafety, ale pouze jako náhradník. Záleží, jak to kdo bere. I to je úspěch, měl jsem možnost absolvovat úplně vše s vybraným týmem, byl jsem stále v pohotovosti, ale vyloženě závod jsem neběžel. Naše štafeta nakonec vyhrála zlato a jsem moc rád, že jsem u toho všeho mohl být.
Skvělé! Je to určitě motivace na další Olympijské hry, že?
Ano, to určitě. Letos mi bude 25 let a jestli se budu i nadále zlepšovat, což doufám, že ano, tak potom mě uvidíte v individuálním závodě na 100 m na OH v roce 2028 v Los Angeles. Chtěl bych se naplno věnovat atletice, jak jen to bude možné a růst dál a dál.
Letos se koná Mistrovství světa v Tokiu, cílíte také tam?
Bez pochyb. Jak jsem již říkal, mým cílem je být jedním z nejlepších v Kanadě, ne-li nejlepším a reprezentovat svou zemi na všech důležitých soutěžích a tím je samozřejmě i Mistrovství světa v Tokiu. Udělám maximum pro to, aby vše klaplo.
Máte před závodem nějaké rituály, které Vás uklidní a pomohou Vám být stoprocentně soustředěný na výkon?
To je skvělá otázka. S mým trenérem na tom pracujeme. Začínám se rozcvičovat hodinu a patnáct minut před závodem a u toho poslouchám hudbu. Mám vyloženě speciální playlist, který mě dostane do závodního modu. Pokaždé, když tuto hudbu poslouchám, hned mě to nabudí a vím, že teď je ten čas na to, být kompletně soustředěný. Zaměřuji se také na své dýchání, snažím se dýchat zhluboka, to mi také hodně pomáhá.
Jak to máte se spánkem, kolik hodin denně spíte?
Snažím se to udržovat v rozmezí sedm až devět hodin denně. Není to ale jednoduché vždy dodržet, protože hodně cestuji kvůli soutěžím. Náročné je, když cestuji přes moře, například tady mám teď osmi hodinový časový posun a před memoriálem jsem spal pouze čtyři hodiny, což není ideální. I na tom se snažím pracovat, potřebuji být schopen podat skvělý výkon, i když zrovna nemám naspaný ten ideální počet hodin.
Jak probíhala Vaše příprava na letošní sezonu? Připravoval jste se i mimo Kanadu?
Připravovat jsem se začal v říjnu a trénoval jsem dvoufázově pětkrát týdně. Na soustředění jsem byl na Floridě, kde jsme s týmem udělali velký kus práce. Potom už začala halová sezona, kdy jsou závody téměř každý týden. Po konci halové sezony jsem začal opět s přípravou na tu letní. Celkově jsem zvyklý trénovat pětkrát týdně a vychází to na takových pět až šest hodin denně, což zahrnuje jak běžecký trénink, tak posilovnu. Když cestuji, je to potom samozřejmě o trochu méně.
Spolupracujete také s mentálním koučem?
Jednou jsem absolvoval profesionální terapii, abych si vše uvědomil a věděl, jak se sebou správně pracovat. Ale od té doby vyloženě s nikým nespolupracuji. Snažím se na tom pracovat sám a myslím, že to jde dobře. Uvidím, kam mě celkově letošní sezona posune. Když neuvidím progres ve svých výkonech, asi bude potřeba soustředit se i na tuto oblast a nějakého mentálního kouče vyhledat.
Foto: Denisa Jansová