Jde o závodní kategorii pro dospělé lyžaře, kteří už nespadají do klasických seniorských závodů, ale chtějí i nadále soutěžit na vysoké úrovni. Milan Hrstka, jeden z nejúspěšnějších závodníků své věkové kategorie, potvrzuje v rámci světové scény výjimečnou formu již řadu let. Je držitelem velkého i malého křišťálového glóbu ve světovém poháru, trojnásobným vicemistrem světa ve slalomu a dvojnásobným stříbrným medailistou ze Světových her masters. Do nové sezóny vstoupil opět sebevědomě, právě se vrátil z prvního závodu světového poháru v hale ve Wittenburgu a při této příležitosti jsme s Milanem udělali rozhovor, ve kterém nám prozradil, co všechno se skrývá za těmito úspěchy.
Text: Denisa Jansová
Lyžování musíš opravdu milovat, kdy jsi s ním ale začal poprvé?
Ve třech letech mi dal tatínek lyže na nohy a od té doby mi je nikdo nesundal. Závodně jsem začal lyžovat až v kategorii žactva. Postupně jsem jezdil i klasické fis závody a plynule jsem pokračoval až do 28 let. Poté jsem opět se závoděním začal od 45 let v kategorii masters.
Jak se zrodila ta myšlenka, že budeš pokračovat i v masters, a to na tak vysoké úrovni?
Vždy jsem se chtěl věnovat lyžování, trenérské činnosti a podobně. Rodina byla však v tu dobu na prvním místě, děti postupně vyrostly, přestaly závodit a zbyly mi po nich lyže. Říkal jsem si, co s těmi lyžemi budu dělat, musím je přeci ojezdit. Impulzem pro to byla i sportovní reality show Se čtyřkou na vrchol, kde jsem se ocitl úplnou náhodou. Tam jsem si řekl, že se do toho zase pustím a začnu zase závodit. Zjistil jsem, že se jezdí Světový pohár masters, tak jsem do toho šel naplno.
Jak často se závody Světového poháru masters konají a do kterých všech zemí musíš za závoděním cestovat?
Od začátku listopadu až do začátku dubna jsou závody v podstatě každý víkend, celkem je to 74 startů. Jezdím po celé Evropě, například do Francie, Španělska, Švýcarska, Chorvatska… Závody v zámoří, což je Kanada a Amerika, ale vynechávám.
Musí to být dost náročné s tím veškerým cestováním. Co tě motivuje závodit na tak vysoké úrovni i v tomto věku?
Motivací je pohyb. Co se sportu týče, jsem v podstatě líný člověk. Díky pravidelnému závodění je to silná motivace k tomu se stále zodpovědně připravovat a udržovat v kondici. Mám letité zkušenosti se závoděním, proto vím, že na start nemohu jít nepřipravený, protože by z toho akorát mohlo vzniknout nějaká zranění. Je to také o skvělé partě lidí z celého světa, se kterými se vždy rád setkávám.
Jak přesně tedy vypadá tvoje příprava?
V pozdějším věku je problém v přípravě ten, že zdravotních handicapů přibývá. Je potřeba poslouchat své tělo a citlivě vnímat, jaký druh tréninku se v tuto chvíli hodí, a hlavně navštěvovat fyzioterapii. Někdy se třeba důkladně protahuji, jindy jdu na silový trénink do tělocvičny. Jezdím na kole, chodím na turistické výšlapy do hor a na podzim už jezdím lyžovat do haly a na ledovce. Hodně přemýšlím nad tím, jak tělo funguje, jak se sebou všechno souvisí, a snažím se mít vše v rovnováze. Představoval bych si toho tréninku více, ale v tomto věku musí člověk přemýšlet nad tím, jakou zátěž si může vlastně jeho tělo dovolit.
Lyžování je celkově hodně nebezpečný sport a často se neobejde bez zranění. Co ty a zranění, měl jsi nějaká?
No, zranění jsem si zažil víc než dost. Jsem dokonce po čtyřech operacích. Nic z toho mě ale neodradilo pokračovat dál, právě naopak. Jsem potom silnější a lepší. Láska k pohybu a k lyžování přece uzdravuje. Všechno je v hlavě, touha dostat se zpátky na stejnou výkonnostní úroveň, což se mi naštěstí daří.
Jak to máš s přípravou lyží?
Od 13 let si sám brousím a připravuji lyže. Od roku 1996 provozuji obchod se ski servisem a půjčovnou, tím pádem je příprava lyží současně i mým zaměstnáním.
Máš za sebou velké množství úspěchů, kterého z nich si ceníš nejvíce?
Je to určitě 2. místo ve slalomu na Světových zimních hrách masters v Innsbrucku v roce 2020. V kategorii nás bylo 60 a trať byla velmi náročná a zledovatělá.
Co bys vzkázal ostatním lidem, kteří třeba také přemýšlí o závodění v masters, ale stále váhají? Nestydět se za to sportovat a závodit ve starším věku a kdykoliv začít. Důležité je nenechat se nikým odradit a plnit si své sny, a to v jakémkoliv věku.
Nakonec nám řekni, co tě hned napadne, když se řekne lyžování?
Perfektní zábava a úžasný koníček.
Foto: archiv fotek Milana Hrstky