Technologický svět vyměnil za města plná příběhů, her a zážitků. Vladimír Ponechal, autor aplikace Arthur, chce pomocí technologií dostat lidi zpátky ven – od obrazovek do ulic, parků a náměstí. V rozhovoru popisuje, proč dnešní města potřebují víc emocí a hravosti, jak vznikl nápad proměnit Česko v interaktivní hřiště i proč podle něj budoucnost technologií nespočívá v dalším scrollování, ale ve skutečných zážitcích.
Z korporátního světa k aplikaci, která mění města ve hřiště. Jak vznikl Arthur?
Dlouhé roky jsem pracoval na komplexních technologických projektech, hlavně v prostředí SAP. Je to extrémně náročný, ale zároveň dost sterilní svět plný procesů a stresu. Chyběla mi v něm kreativita i větší smysl. Zároveň jsem cítil, jak jsme všichni zahlcení digitálním obsahem a nekonečným scrollováním. A právě z toho vznikl Arthur – chtěl jsem vytvořit aplikaci, která lidi vytáhne od obrazovek zpátky do reálného světa.
Byl Arthur spíš logický krok, nebo osobní útěk?
Asi obojí. Jsem člověk, který pořád něco hledá a málokdy je úplně spokojený. Něco mi chybělo, tak jsem to zkusil vytvořit sám.
Co vám práce na velkých systémech dala?
Hlavně obrovskou dávku trpělivosti a zkušenosti s budováním komplexních systémů. Bez toho by Arthur nikdy nevznikl. Zároveň mi ale korporát ukázal, jak moc důležitá je tvůrčí svoboda.
Města jako živé hřiště
V čem Arthur mění způsob, jak objevujeme města?
Nechceme lidem servírovat encyklopedická hesla. Arthur stojí na příbězích. Uživatelé sami doporučují místa, sdílí zážitky, vytvářejí vlastní trasy a předávají město dál skrze svůj pohled. Díky tomu může někdo další prožít město úplně jinak než s klasickým průvodcem v ruce.
Co znamená „město jako hřiště“?
Že přestanete být jen pasivním návštěvníkem. Najednou si začnete všímat detailů, skrytých míst nebo příběhů, které běžně míjíte. Každý může město spoluvytvářet – přidat svůj tip, zážitek nebo vlastní trasu. Město tak žije a neustále se proměňuje.
Proč dnes lidi baví hry a hádanky víc než obyčejné procházení?
Protože jsme přirozeně hraví. Hledáme emoce, výzvy a zážitky. Hra dokáže obyčejnou procházku změnit v dobrodružství.
Appka, která vás vytáhne ven
Většina aplikací nás drží u obrazovek. Arthur dělá pravý opak. Byl to záměr?
Od úplného začátku. Arthur nemá člověka uvěznit v mobilu. Naopak – telefon má fungovat jako odrazový můstek do reálného světa.
Je podle vás digitální únava reálný problém?
Rozhodně. Jsme přehlcení obsahem, který nám často nic nepřináší. Ale technologie samy o sobě nejsou problém. Důležité je, jak je používáme. Arthur má být technologie, která člověka nevyčerpává, ale motivuje něco zažít.
Kdo dnes Arthura používá nejčastěji?
Hlavně rodiny s dětmi a lidé, kteří rádi objevují nová města a místa. Často aplikaci zapínají buď při plánování výletu, nebo spontánně přímo v terénu.
Budoucnost měst i Arthura
Jak podle vás budou vypadat města budoucnosti?
Města už nemohou být jen místem pro práci a přespání. Budou muset nabídnout kvalitní veřejný prostor, komunitní život a zážitky. Budoucnost vidím v městech, která lidi baví a dávají jim důvod v nich trávit čas.
Budou města čím dál víc digitální?
Ano, ale správně uchopená digitalizace může města naopak více polidštit. Technologie dokážou propojit informace, příběhy i lidi a proměnit běžnou procházku v osobní zážitek.
Kam chcete Arthura posunout dál?
Teď budujeme silnou komunitu a chceme rozšířit počet her po celé České republice. Velkou ambicí je ale otevřít platformu veřejnosti, aby si vlastní hry mohl vytvářet kdokoliv. V roce 2026 chceme spustit i speciální rozhraní pro školy a využít Arthura jako nástroj pro vzdělávání v terénu.
Co byste chtěl, aby si lidé pod pojmem Arthur jednou představili?
Ideálně jednoduchou větu: „Ahoj Arthure, poraď, co mám podniknout?“
Foto: archiv Arthur
