Ať už jste fanoušky nebo jen o sauně často slýcháte od svých přátel, tak jste nepopiratelně součástí trendu, který nás ovlivňuje v posledních letech čím dál víc. Je to trend zdravého těla a ducha. Není lepšího způsobu, jak docílit viditelných výsledků, a přitom zároveň odpočívat či si tvořit barikádu při boji s přemírou stresu. ten ovlivňuje život každého z nás. Neexistuje snazší a zároveň lepší způsob, jak docílit zdravého těla a ducha a to zároveň při jedné jediné terapii.
Saunování je staré jako lidstvo samo
Historie saunování sahá až do 5. století před naším letopočtem k prastarým nomádským kmenům ze střední Asie, tzv. Skytům, kteří v té době ovládali euroasijské stepi. Podle archeologických nálezů byla parní lázeň běžnou výbavou jejich stanů. Tam vše začalo. Založili ohniště, tam rozpálily kameny. Ty pak řádně zahřáté přenesli do stanů, polévali vodou, posadili se do kruhu kolem nich a relaxovali. I oni již tenkrát poté zchladili své vysaunované tělo ve studené koupeli. Věřili, že tento rituál zlepší odolnost těla vůči nemocem a pomůže jim přežít. Určitě netušili, že za mnoho let poté budeme tento rituál provádět i my, a to zcela stejným způsobem, a i my budeme věřit, že to má mimořádně léčivé účinky. Při migrační vlně se jejich zvyky přesunuly do Indie a na druhou stranu přes území Ruska, Litvy, Estonska až do země, kterou nazvali Suomi, tedy dnešní Finsko. Tam začala moderní historie saunování v Evropě.
Evropa propadla zahřívání postupně
První zmínky o historii saun na evropském kontinentu sahají do přelomu 11. a 12. století. Tenkrát to byla ještě kouřová sauna, kterou Finové ji v těch časech hojně využívali. Celá místnost, kde sauna stála, byla typicky pokrytá sazemi. Kouř se z kamen valil do uzavřeného prostoru, dokud se kameny dostatečně nezahřály. Poté se uklidili saze a mohli jste se jít saunovat. Saunování bylo populární, protože bořilo rozdíly mezi společenskými vrstvami, mohli jej užívat i sedláci a rolníci bez ohledu na to jaký jste měli majetek. Možná i proto se rychle dostalo z venkova do měst, i všude do okolních zemí. Stalo se tak součástí denního života. Bylo stejně přirozené jako dýchání nebo jídlo. Veřejná sauna se nacházela téměř všude, bořila společenské vrstvy, byla místem k setkávání, léčila tělo i ducha. Tyto pevné severské základy již byly jen krůčkem k dalšímu šíření do zbytku světa.
Sauny zaujaly evropské cestovatele a rozšířila je válka
Když tedy první cestovatelé zažili účinky saun, ihned o těchto zážitcích psali a vyprávěli doma. Pomalu tak vznikala první centra saunování i v dalších zemích. Ale na svůj největší boom ještě zahřívání těla čekalo a ž do pozdějších dob. Překvapivě saunám pomohla válka. Konkrétně během druhé světové války. Vojáci si chodili do saun odpočinout, zregenerovat se, posílit morálku a meditovat. Období válek tradičně může za rozmach mnoha léčivých a lékařských technik a saunování nebylo výjimkou. Další velkou propagací této unikátní metody byly olympijské hry. Trenéři se okamžitě začali zajímat o příznivé účinky na sportovce a jejich výkony, o kterých jim Finové vyprávěli. A nemýlili se.
Tisíc let starý ozdravný rituál posvětila věda
Aby saunování lidé definitivně přijali jako ozdravnou kůru, bylo nutné získat vědeckou obci. To se podařilo. Lékaři a vědci po celém světě postupně prokázali příznivé účinky jako lepší rozpínavost kůže, snižování svalového napětí, stimulace krevního oběhu a mnoho dalších prospěšných vlivů na člověka. Pozorované subjekty vypovídaly o menší ztuhlosti svalů, lepší imunitě i redukci váhy. Tím se historie saunování nesmazatelně zapsala do lidských dějin. A technický pokrok měl dopad i na sauny. Místo rozpálených kamenů se začalo používat kamen a dřeva, poté se přešlo na kovová kamna na dřevo, dnes můžeme využít elektrikou automatizované přikládání a elektrická kamna, jejichž teplotu si můžete řídit přímo v sauně. Co však zůstalo stejné jako za časů Skytů je cíl správného saunování, tedy zahřátí těla na co nejvyšší teplotu a jeho následného rychlého zchlazení na co nejnižší teplotu. A stále opakování tohoto procesu, dokud nám naše endorfiny neřeknou dost.
foto: Infinit Sen