Dvě prkýnka, která měla usnadnit přežití starým lovcům, dnes už nedílná součást výbavy každého zimního nadšence. Odkud pochází a proč jsou dnes tolik populární? To jsme se snažili zjistit v historii tohoto krásného sportu.
Nejstarší lyže se nalezly někde kolem Uralu a také na území Švédska. Stáří kolem 5000 let, tedy starší než Egyptské pyramidy, což se zdá až neuvěřitelné. Lyže jsou tedy staré, jak lidstvo samo. V každém koutu světa, kde převládalo zimní počasí, nacházejí archeologové ve vykopávkách nějakou formu dávné verze lyží. Od sebe se liší jen vzhledem a použitými materiály, základem je ale vždy dřevěné prkénko, pořádně dlouhé a široké podle nohy člověka. V Mongolsku například využívají sobí kůži, kterou potáhnou vnější část lyže tak, aby lépe klouzala po zasněženém povrchu. Tuto metodu zde pastevci využívají dodnes, v nezměněné podobě. Nepřekvapí vás, že velkou tradici lyžování mají ve Skandinávii. V Norsku dokonce vyráželi na lyžích vojáci do boje, aby se snadněji přemisťovali během bitvy. Měly kratší tvar a vypadaly spíše jako násada na boty, dalo se v nich i běhat nebo jen klouzat po sněhu.
Původně ale v těchto krajích sloužily lyže k lovu, ne válčení. Muži pronásledovali zvěř takovou rychlostí, že jen snadno unikla. Tato zázračná prkénka se tedy stala nedílnou součástí života a nutností k přežití. Před desetitisíce lety pokrýval velkou část Evropy sníh, takže geny těchto lyžařů máme v sobě asi všichni, kdo odsud pocházíme. Myslím, že když sjíždíte dnes sjezdovku někde v Alpách nebo třeba v Krkonoších, tak si neuvědomujete, jak moc je historie lidstva spjatá právě s lyžemi, na kterých si užíváte sport a relax. Dnes v nich vidíme už jen zábavu, ale byly vlastně prostředkem k přežití. Teprve až na konci devatenáctého století se proměnily v to, co je známe dnes. Do formy, kdy se úplně zapomnělo, že někdy sloužili k lovu nebo boji, do formy zcela zážitkové a sportovní. Fridtjof Nansen, norský objevitel, geograf a přírodovědec je průkopníkem v tomto směru číslo jedna. To on se rozhodl použít lyže na cestu přes Grónsko, což všichni považovali za nemožné. Ale podařilo se a to proslavilo tyto dřevěná prkénka po celém světě.
Každý si to chtěl vyzkoušet. Přírodovědec o cestě napsal knihu, ta se stala bestsellerem a tak vznikl i kult kolem lyžování. Za první velké rozšíření ve středu Evropy a to konkrétně v Alpách může manželka náčelníka francouzské hraniční stráže. Ta koupila lyže svému muži, aby mu usnadnila službu během těžkých zimních období, kdy bylo skoro nemožné procházet vrcholky hor a hlídat hranice mezi Francií, Německem, Itálií, Švýcarskem a Rakouskem. Zanedlouho je nakoupil i ostatním členům posádky a to už byl jen krok od toho, aby si je pořídili i ostatní, kteří se snažili v těchto vysokohorských oblastech jakkoliv fungovat. A protože muži rádi měří své síly, tak brzy vymysleli, jak mezi sebou najít ty nejzdatnější a nerychlejší jezdce na lyžích. A na světě byly první lyžařské závody konané přímo na svazích Alp. To byl rok 1907 a pozváni byli i novináři. Nikdo si to tenkrát nenechal ujít. Všichni objevili novou zábavu a ta se šířila dál do celého světa. K horám totiž zábava v té době nepatřila, do hor se vydávali jen odvážní jednotlivci a teď je tu něco, co je spojeno s horami a není to práce ani povinnost. Z hor se tak stává místo rekreace a první nadšenci se vydávají užívat si lyže i zdejšího klima. Mezi takovými prvními nadšenci byl např. spisovatel Sir Arthur Doyle, který jezdil do Švýcarska, které tuto vlnu podporovalo jako první. Jako novinář o lyžování rád psal a tak také může za postupné rozšiřování fanouškovské základny až po totální popularizování lyžařských radovánek i horské turistiky vůbec. A tak není překvapením, že ve švýcarském Davosu byl také spuštěn v roce 1934 první lyžařský vlek. Lidé mohli tedy bezstarostně brázdit zasněžené sjezdovky a užívat si bez jakékoliv námahy. To byla revoluce, na kterou lyže čekaly.
Následovalo mnoho technických vylepšení a postupná modernizace jak samotných prkýnek, ale také vázání, hůlek, úpravy sjezdovek nebo vleků. V příštích desetiletích se navždy vzhled i styl lyžování změnil až do podoby, kterou známe dnes. V roce 1936 bylo alpské lyžování zařazeno mezi olympijské sporty. Po druhé světové válce vznikají první horská střediska a v tom měli opět prvenství Švýcaři a jejich, dnes již slavný, St. Moritz, tedy Svatý Mořic. Tam jezdíval Winston Churchill i Clark Cable. V roce 1907 vznikla slavná značka lyžařského vybavení Rossignol, založil ji truhlář a postupně se propojila s profesionálními lyžaři jako byl slavný Francouz Emile Allais, který spolupracoval na vývoji těch nejlepších lyží, které bylo možné svého času pořídit. V Čechách byl prvním výrobce lyží hrabě Harrach, který je nechal v Jilemnici vyrobit u truhláře pro své zaměstnance podle norského vzoru, postupně se přidávali další výrobci až vznikla česká značka Sporten, která v Novém Městě na Moravě vyrobila první laminátové běžky na světě. Ta navazuje na státní podnik Artis a výroba má více, než stoletou historii. Hlavní ale je, že tu lyže zdomácněly a my si je můžeme užívat kdykoliv nám sněhové podmínky dovolí. Jsou sportem, zábavou, ale také lékem, protože spojují pohyb, pobyt na čerstvém vzduchu v přírodě a radost, která zlepšuje naší psychiku při současném hektickém způsobu života. Lyže tu byly odjakživa pro lidi a budou s námi i dál, aby sloužily i potěšily.
